SVATÁ HORA MONT ATHOS

Mont Athos je nejvýchodnější a největší ze tří výběžků poloostrova Chalkidiky v Egejském moři s pohořím Athos dlouhým 47 km a s vrcholem Athos vysokým 2033 m. Na Athosu se nachází pravoslavná „mnišská republika“ a 20 monastýrů (pravoslavných klášterů). V současnosti zde žije asi 2000 mnichů a stále sem podle dávné tradice nemají přístup ženy. Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z duchovních center pravoslaví.

Podle pověsti je zde pochována Bohorodička, která zde našla úkryt v dobách pronásledování apoštolů. Na její památku platí na Mont Athosu zákon, že na celý poloostrov nesmí vstoupit žádná žena, nesmí tu být trpěno ani žádné zvíře ženského pohlaví. Toto ustanovil výnosem z roku 1045 byzantský císař Konstantin IX.

Již císař Theodosios Veliký zde ve 4. století nechal vystavět první chrám Bohorodice, v 5. století došlo k postavení prvního kláštera a roku 885 byl Athos prohlášen byzantským císařem Basilem I. za sídlo mnichů a poustevníků. V 11. století už stála většina z 20 monastýrů, stejně jako kelií (cel) a pousteven. Byzantská říše monastýry významným způsobem podporovala, takže až do 15. století byl Athos pravoslavným kulturním a náboženským centrem. Po dobytí Byzantské říše se situace zhoršila a monastýry přežívaly jen díky sponzorství křesťanských panovníků z podunajských zemí. Roku 1794 je založena Athoská škola, kláštery se rozrůstají, přicházejí noví mniši a Athos zažívá svůj zlatý věk. Další obrodu zažil Athos v roce 1826, kdy se vracejí mniši, kteří utekli před Turky.
V 19. století proudí na Athos velké množství ruských mnichů. Dne 5. listopadu 1912 byla v malém přístavním městě vztyčena řecká vlajka a roku 1924 uznává Řecko právní svrchovanost athoského území.

Obraz zachycuje vnitřek jednoho z athoských chrámů, kde se v apsidě nachází mozaikový obraz Bohorodice. Sluneční paprsky zprava vnikají do chrámu osvětleného také množstvím svící. Před ikonostasem stojí kněží a podávají poutníkům k políbení ostatky svatých. V záři světel se vznášejí cherubíni nesoucí modely čtyř dalších pravoslavných klášterů: Chiliandar je srbský, Pantělejmon ruský, Zoograf a Vatoped bulharské. Za cherubíny vidíme podobizny čtyř igumenů – představených zmíněných klášterů. V popředí stojí mladík, který podpírá slepého starce – mladík je opět Muchovým autoportrétem.

Text: Vlasta Čiháková-Noshiro, Galerie hlavního města Prahy