SCHŮZKA NA KŘÍŽKÁCH
Kouzlo slova - Podobojí
Po smrti Jana Husa se šířilo náboženské reformační hnutí převážně v jižních Čechách. Jeho myšlenky byly nejdříve velmi prosté, nenásilné – jeho inspirátoři chtěli uskutečnit království Boží na zemi pomocí náboženské obrody lidu v duchu evangelia. Shromáždění se konala na horách: na Hradišti (pozdější Tábor), na Beránku u Vožic, na Orebu u Třebechovic. Přívrženci hnutí chtěli žít jako první křesťané. Oblíbené poutě se šířily jako duševní „nákaza“ mezi prostým lidem a nic nezmohly světské ani církevní úřady.
Ke slovu se však brzy dostala táborská radikální větev. 17. září 1419 bylo vydáno obcí táborskou při schůzi na Bzí hoře písemné provolání všem věrným Čechům. Sepsal je plzeňský kněz Václav Koranda starší a znělo: „Bratří! Věztež, že vinice zakvetla, ale kozlové chtí ji sniesti, protož nechoďtež s holmi, ale se zbraní!“ Další schůzka, tentokrát již ozbrojená, se uskutečnila 30. 9. 1419 na výšině za Jesenicí Na Křížkách. Toto místo je dodnes zvané U Křížků, nachází se 20 km jižně od Prahy směrem na Benešov, blízko Velkých Popovic.
Na shromáždění káže Václav Koranda, který stojí na lešení vybudovaném narychlo nad doškovou střechou chalupy. Pod ním táboří poutníci z Plzně, které přivedl. Vidíme je při přijímání u dlouhého stolu pod borovicemi. Začínají také přijímat z kalicha, který se později stal symbolem náboženské opozice. Někteří bratři napájejí koně, jiní perou prádlo, připravují jídlo a vyhlížejí průvod přicházející z Prahy. Celá krajina je ponořena do zlověstného šera, jen záblesk světla dopadá na poutníky a symbolicky tak hlásá úsvit nové éry.
Ani na tomto obraze nechybí symbolika: suchý strom s bílým praporem je znakem války a smrti, zelená borovice a červený prapor značí život. Temná obloha proťatá bleskem, to jsou změny, které právě nastaly: Václav IV. nedávno zemřel, došlo k první pražské defenestraci a Jan Žižka formuje první vojenské oddíly. Celý obraz je pojat jako výzva a volání do zbraně, do boje za pravdu, pro kterou mistr Jan Hus položil život.
Text: Vlasta Čiháková-Noshiro, Galerie hlavního města Prahy