PO BITVĚ U GRUNWALDU

Ve 12. století se během křížových výprav usadil na území tehdy ještě slovanského Pruska Řád německých rytířů. Jeho původním úkolem bylo šířit křesťanskou víru, řád ovšem sledoval i své mocenské cíle, a dostával se tak do sporů se svými sousedy. Roku 1409 vypukla mezi Pruskem a Litvou válka. Spojencem Litvy se stalo Polsko, obě země totiž spojovaly i rodinné vazby. K rozhodující bitvě došlo u Grunwaldu 15. července 1410. Na pomoc Polákům a Litevcům přitáhly i žoldnéřské sbory z Čech a Moravy. Vedl je moravský rytíř Jan Sokol z Lamberka a pravděpodobně mezi nimi byl i Jan Žižka z Trocnova.

Obraz představuje místo krvavé bitvy za rozbřesku druhého dne. Řád německých rytířů byl poražen a polský král Vladislav II. Jagellonský se v doprovodu družiny přišel podívat na své vítězství.

Pod pahorkem leží s křížem na prsou padlý velmistr Řádu německých rytířů Ulrich von Jungingen. Mimo množství pobitých nepřátel vidí král i nesmírné oběti, které museli přinést jeho bojovníci. Zdrcený zbytečnou smrtí si v bolesti zakrývá tvář.

V pozadí pravoslavný patriarcha žehná všem padlým, hlavně Smolencům, kteří stáli v prvních řadách. Četné bílé pláště s černými kříži pokrývající bojiště značí, že moc řádu byla zlomena a Polsko a Litva ubránily svou svobodu. Vlevo v křižáckém plášti klečí postava a za ní stojí bojovník v pancíři a široké přilbě. Přímo za ním je Jan Sokol z Lamberka a vlevo vedle něho Jan Žižka z Trocnova se sklopcem přes pravé oko.

Pro Muchu je typické, že i toto velké vítězství Slovanů nezařazuje do Slovanské epopeje jako oslavu vítězné bitvy, ale jako příklad odsuzující násilí a sloužící jako výzva k mírovému soužití národů.

Text: Vlasta Čiháková-Noshiro, Galerie hlavního města Prahy