APOTEÓZA Z DĚJIN SLOVANSTVA

Poslední obraz shrnuje historii Slovanů a také celou Slovanskou epopej, rozdělený je do čtyř barev.

Vpravo dole je barva modrá – symbolizuje dávnověk a Slovany v jejich pravlasti, dobu, kdy uctívali pohanské bohy. V modré je vyobrazený žrec (staroslovanský kněz), který předkládá bohům zápalnou oběť.

V horní třetině obrazu je barva červená, která připomíná slavné okamžiky slovanské historie – nejvýznamnější české panovníky – Přemysla Otakara II., Karla IV. a posledního českého krále Jiřího z Poděbrad. Dále reformátorské myšlenky Jana Husa a úspěch husitského hnutí.

Pod červenou je barva černá, ta symbolizuje prohrané bitvy a dobu útlaku Slovanů – nájezdy Franků, Avarů, Turků a také 300 let útlaku českého jazyka po bitvě na Bílé hoře.

Největší plochu na obraze vyplňuje barva žlutá – barva radosti a svobody. Roku 1918 skončila 1. světová válka a po rozpadu Rakouska-Uherska mnoho slovanských národů dosáhlo svobody. Vlevo dole lidé vítají legionáře vracející se ze zahraničí. Ženy ve slovanských krojích pletou girlandy a připravují vlajky na oslavu samostatnosti. Vpravo stařec děkuje Bohu za to, že se dočkal svobody. Za ním jsou vlajky vítězných mocností. Vlevo vidíme zástupce slovanských národů.

Horní části obrazu dominuje postava slovanského mladíka, který má rozepjaté ruce, aby ukázal, že je konečně svobodný. V rukách drží věnce vítězství a svornosti, na kterých je zavěšena československá trikolóra. Za ním žehná Kristus všem slovanským národům. Obraz zakončuje duha, která symbolizuje nejdůležitější myšlenku celého cyklu Slovanské epopeje, a tou je mír mezi národy.    

Text: Vlasta Čiháková-Noshiro, Galerie hlavního města Prahy