O životě a díle Alfonse Muchy

Rodák z jižní Moravy, věhlasný malíř a osobnost inspirující generace umělců po celém světě.

Narodil se v Ivančicích. V lavici zdejšího kostela zanechal svůj autogram. Gymnázium v Brně nedokončil, a tak začal pracovat jako soudní písař.  Zkusil se přihlásit na Akademii výtvarných umění do Prahy, ale neuspěl.  Odešel do Vídně a tam pracoval v malírně divadelních kulis a navštěvoval výtvarné kurzy. Po požáru vídeňského divadla musel odejít zpět na Moravu do Mikulova, kde se živil příležitostnou grafikou. Jeho talentu si všiml hrabě Khuen-Belassi, který  mu zadal zakázku na výzdobu jídelny hrušovanského zámku Emmahof a dokonce se rozhodl Muchu podporovat na studiích malířství v Mnichově a v Paříži.

O Vánocích 1894 pomohl slavné herečce Sarah Bernhardt, která potřebovala narychlo plakát pro novou hru Gismonda. A to byla klíčová událost v jeho životě. Z Alfonse Muchy se stala hvězda. Navrhoval jí šperky, účesy, plakáty. Zakázky se jen hrnuly.

V roce 1903 se seznámil se svou budoucí ženou Marií. Navštěvovala jeho hodiny malby. Po svatbě žili v Americe. Po návratu se pustil do tvoření Slovanské epopeje.

Cyklus dvaceti monumentálních pláten Slovanské epopeje vznikal v letech 1910–1928. 

Alfons Mucha si přál, aby Slovanská epopej působila jako duchovní obnova pro všechny Slovany a aby se poučili z historie pro budoucnost. Pro práci na velkých plátnech si Alfons Mucha musel pronajmout velké prostory, vybral si zámek Zbiroh v západních Čechách. Se svou rodinou zde také pobýval až do roku 1928. Obě jeho děti, Jaroslava a Jiří, zde strávily své dětství. A také svému otci pomáhaly při tvorbě, stály mu modelem. 

Pečlivá příprava 

Do práce na Slovanské epopeji se pustil ve svých padesáti letech. Věnoval jí celkem osmnáct let života. Jeho tvorba spočívala v důkladné přípravě. Přečet spoustu knih, mezi nimi i dílo Františka Palackého považovaného za Otce národa. Radil se s tehdejšími odborníky, patřil mezi ně francouzský expert na slovanské dějiny Ernest Denise i ruský odborník na byzantské umění Nikodim P. Kondakov. Vypravil se na studijní cesty do Chorvatska, Bulharska, Polska, Řecka i Ruska. Z cest si přivezl nákresy i vlastní fotografie, které používal při práci. Pro svůj cyklus vybral dvacet klíčových událostí, které podle něj ovlivnily vývoj Slovanů. 

Hotové dílo předal Alfons Mucha českému národu jako dar. Ten však nebyl instituce, takže se rozhodl darovat Slovanskou epopej Praze. 

Úplně poprvé mohli lidé vidět celou Slovanskou epopej roku 1928 v pražském Veletržním paláci, poté v Brně. Ještě předtím bylo vystaveno několik hotových pláten v pražském Klementinu roku 1919, v roce 1920 část z nich viděli v Chicagu a New Yorku. 

Obrazy byly za druhé světové války uloženy na zámku ve Slatiňanech.  V 50. letech je převezli na zámek do Moravského Krumlova. Zde byly vystaveny od roku 1963 do roku 2011. Pár let byla Epopej vystavena v pražském Veletržním paláci. V roce 2017 mohli dílo českého malíře vidět lidé v japonském Tokiu. Výstava měla neuvěřitelný úspěch. V létě 2021 se Slovanská epopej po deseti letech vrátila do Moravského Krumlova jako zápůjčka od Galerie hl. města Prahy. 

Foto: Mucha Trust